NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Slovenskí priekopníci atmosférického doom či dark metalu GALADRIEL oslavujú 20. výročie založenia vinylom „Lost In The Ryhope Wood“ a rovnomenným turné, na ktorom sa v prvú novembrovú sobotu zastavili aj v Košiciach. Z dolného veľkého pódia bol koncert nakoniec presunutý na poschodie do 777, dva dni predtým totiž väčšinu „hlavnej cieľovej skupiny“ vyšťavil koncert fínskych juchačkárov KORPIKLAANI a ruských ARKONA. Tam som ani nebol, Fínov som naposledy počul pred pár rokmi a Mašina družina ma nebavila nikdy. Na akcii ale boli štyri stovky platiacich, s nimi sa o dva dni už veľmi rátať nedalo, a aby neboli priveľké náklady, hralo sa radšej hore. Tam štyridsať skalných + ľudia okolo vytvorilo príjemnú atmosféru v komornom prostredí, takže v rámci možností nakoniec fajn, len dúfam, že kapelám vyšlo aspoň na nejaký benzín.
Po atmosférikoch sa o slušné pritvrdenie postarali GOTHIC zo Sedmohradska v Rumunsku. Pôvod kapely sa postaral o pár fórov – „poďte bližšie k pódiu, nebojte sa, sme síce zo Sedmohradska, ale neuhryzneme vás“, prípadne „sme Rumuni, len tuto starý muž (basák) je Maďar“, a podobne, bola zábava, pokiaľ ste zvládali angličtinu, o čom hudobníci tak celkom presvedčení neboli a radšej publikum drvili hudbou. Tá bola celkom príjemným prekvapením, GOTHIC, hoci ide vlastne už o „veteránov“, som prvýkrát počul až na tomto koncerte a zaujali dosť „negotickou“ hudbou, keďže znel skôr energický melodický death metal s pomerne hlbokým vokálom, a v pomalších, dôrazných úsekoch sa to niekedy valilo skoro ako BOLT THROWER. (Ako som sa od gitaristu potom dozvedel, tú gotiku majú hlavne v názve, keď začínali, mali veľmi radi PARADISE LOST, takže je to jasné.) Záverečnú skladbu venovali obetiam nedávneho požiaru počas koncertu v bukurešťskom klube Colectiv.
Foto: Stephen
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.